Podzimní Vysočinou s TTT 2012
- Autor Martin Nermut
- středa, 06 březen 2013 22:28
- font size decrease font size increase font size
Vzpomínka Štěpána Štylera ze 2.F na minulou dvoudenní exkurzi TTT je zároveň pozvánkou na další cesty dosud neuskutečněné …
Plný autobus odrazil od školy 16. října v opravdu třeskuté ranní době. Namísto dvou dnů povinné školní docházky byly však před námi dva dny na Vysočině nabité industriálními zážitky a chvílemi strávenými s přáteli.
První zastávkou byla strojírna TOKOZ ve Žďáře nad Sázavou – firma zaměřená na výrobu menších kovových součástek, pro prakticky jakékoli využití. Viděli jsme hory šroubů, části motorů, různé drobné odlitky a výlisky (používané při výrobě zámků, automobilového a nábytkového kování) a spousty dalších výrobků, jejichž uplatnění si představit ani nedovedu… Mě ale zajímaly spíš procesy výroby, než jejich výsledky. A bylo co prohlížet: jeden z největších automatických lisů v Čechách v chodu, úplný postup strojního tlakového lití, číslicově řízená robotická ruka, stroje na omílání, galvanovna a prášková lakovna. Ovšem jeden z faktorů, který mě asi nejvíce překvapil, byla specifická vůně (popravdě odporný puch), která se s každým procesem měnila.
Kontrastem k náročnému prostředí továrních hal byla návštěva v klidném prostředí konstrukce, kde jsme byli seznámeni s CAD systémy (Siemens NX) a metodami které TOKOZ používá při návrhu výrobků. Pak jsme se přesunuli do vývojového oddělení. Zde byla k vidění celá řada strojů a zkušebních přístrojů o kterých se ve škole pouze učíme. Bylo velice příjemné chodit okolo nich a vědět k čemu jsou a jak fungují. Po asi dvou a půl hodinách strávených ve Žďáře jsme usedli do autobusu a vyrazili ke druhé zastávce – Jihlavskému pivovaru Ježek. Před pivovarem jsme byli rozděleni do dvou skupin. Naší skupině přidělený průvodce měl hned na začátku velmi zajímavou úvodní řeč. Povyprávěl nejen o historii pivovaru, ale i o celém pivovarnictví v Jihlavě a v okolí. Na to navázal mnohaletou historií vývoje piva samotného. Tím prokázal, že popíjení piva není trend pouze v Evropě a Americe, ale že pivo se popíjí ve všech možných obměnách po celém světě a to už několik tisíc let. Následná procházka pivovarem byla zajímavá jak po stránce vizuální, tak chuťové [Symbol]. Prošli jsme proces výroby piva od samotného sloučení tří základních ingrediencí (vody, sladu a chmele), až po jeho stáčení do lahví. Technologickou zajímavostí pivovaru Ježek jsou historicky úplně první nerezové varny použité v Československu; na míru je instalovala roku 1985 firma ZVÚ Hradec Králové a dodnes bezvadně slouží. Po odjezdu z pivovaru jsem byl uchozený a hladový, ale hlavně jsem byl rád, že jsem mohl něco takového vidět. Poslední zastávkou toho dne byla ubytovna ve Štířím dole v Krucemburku, kde jsme si odpočinuli a dosyta se najedli. Večer jsme zakončili vyhodnocením vědomostního kvízu TechnologyPrize a závěrečným rozstřelem jeho finalistů o 1. a 2. místo.
Druhý den hned po snídani jsme odjeli do přibyslavské firmy ACO, specializující se na vývoj a výrobu odvodňovacích systémů. Tato firma mě nadchla - svou čistotou, novým zařízením a mimo jiné i tím, že dokázala v součastné době krize zůstat ziskovou. Nejpoužívanějším materiálem pro výrobu je v ACO nerezová ocel, dále pak konstrukční oceli a polymerbeton. Ze spousty zařízení mne zde nejvíce zaujal stroj na kontinuální výrobu trubek. K vidění tu bylo ale i řezání laserem na číslicově řízených strojích (Trumatic), ohýbání, vyrážení, výroba pórobetonu anebo různé povrchové úpravy výrobků. Viděli jsme též konstrukční oddělení a ukázky projektů zpracovaných v Autodesk Inventoru. Při vývoji forem používají konstruktéři firmy ACO software SolidWorks. Všechny tři naše skupiny byly také na prezentaci, kde jsme se dozvěděli o historii, zajímavých zakázkách a dalších závodech firmy, která patří německým majitelům.
Z Přibyslavi jsme zamířili do nedaleké Slévárny a modelárny v Novém Ransku. Zde po úvodní přednášce o slévárenství nastal kontrast k minulým zážitkům – ve slévárně šedé litiny panovala atmosféra podobná dolu – konvenční výrobní zařízení, špinavé prostředí, vedro, pach síry - místy to (nejen na mě) v kombinaci se sporým osvětlením působilo jako peklo. To je ale ve slévárnách normální, práce v nich je prostě těžká dřina, opravdu srovnatelná s hornictvím. Zároveň vše působilo dojmem uspořádanosti - každý věděl, co má dělat a kde má být. K vidění vidění byla v procesu řada zajímavých věcí ( třeba jen pozorovat nalévání roztaveného hliníku do forem není nic tak úplně všedního). Návštěva moderní slévárenské haly nově budované s výraznou podporou evropských dotačních programů umožnila vidět i nové způsoby formování a lití z různých technických slitin.
Pak jsme už jen naskočili do autobusu a vydali se na cestu domů.
Stručně uzavřít lze asi takto: podzimní TTT2012 byla zajímavá, určitě i přínosná. Hlavně jsem si ji užil, protože jsem na ní byl s přáteli, vidět jsem to vše chtěl a zažil jsem věci, které mi běžné vyučování nenabídne.
kompletní fotogaleri na Facebooku TTT