Jak se balí ve velkém ^Featured

Autor Martin Nermut
sobota, 08 červen 2013 22:53
font size decrease font size increase font size
Print
Email

Asi málokdo se zajímá o to, jak se zboží, které si kupujeme, dostává do svého obalu. Prostě v něm je … a hotovo! Ale tak úplně samozřejmé to není.
Model, jenž ve 3D CAD systému Autodesk Inventor zpracovali Jakub Fiedler s Michalem Adámkem (ex 4.F) názorně přibližuje, jak se do pytlů a krabic průmyslově balí prací prášek. Nenápadné téma , ve skutečnosti však docela rozsáhlé... Michal a Jakub si jej „střihli“ jako svou maturitní práci. Odborné zázemí zajišťovala firma 3D Chemoprag a.s., tradiční partner zaměřený na podporu studentů naší školy v oblasti 3D CAD modelování. Společnost se zabývá projektováním výrobních provozů, a to převážně v chemickém průmyslu. Hlavním 3D nástrojem modelářů firmy je právě Autodesk Inventor. Do týmu pracovníků 3D Chemoprag se v posledních letech úspěšně zařadilo i několik třebešínských absolventů.

Studenti stáli před úkolem vytvořit úplný 3D model linky na balení pracího prášku od jeho dávkování ze zásobního sila do až po expedici krabic naložených na europaletách. Nešlo o modelování detailní strojní struktury jednotlivých zařízení linky, ale o vymezení jejich objemu v daném prostoru, umístění na přesných pozicích v tovární budově a propojení dopravníky - to vše ve dvou stavebních podlažích. K čemu je takový model užitečný? Vizualizace poskytuje mnohem rychlejší a názornější představu o uspořádání linky než klasické 2D dokumenty. To se využívá např. při jednání projektanta se zákazníkem o úpravách a inovacích zařízení. Model zachycuje aktuální technické řešení linky, je výchozím dokumentem veškerého změnového řízení – tj. průběžných úprav. Slouží jako zdroj pro generování výkresové dokumentace a kusovníků. Umožňuje rovněž přesnou kontrolu případných rozměrových kolizí jednotlivých komponent.
Zadání celkem striktně definovalo podmínky, které musel budoucí 3D model splňovat: například umístění přístupových plošin, optimální přístup obsluhy ke klíčovým prvkům strojů apod. Oběma designerům bylo od začátku jasné, že je nečeká erupce vlastní fantazie při free modelování, ale přesná práce dle 2D výkresů a fotografií, kdy je nutné soustředit se na dodržení pozic a rozměrů všech prvků. A aby to nebylo tak úplně jednoduché, řada potřebných údajů na dostupných výkresech balicí linky chyběla – zejména některé výškové kóty. Proto se Jakub s Michalem museli vypravit do tovární haly k fyzickému zaměření linky. Tam měli možnost jednak doplnit si vše potřebné do výkresů, zároveň na vlastní oči viděli zařízení v provozu a seznámili se podrobně s jeho funkcí.
Cílem projektu však nebyla velkolepá rozcvička v Inventoru . To byl "pouze" druhotný, ale samozřejmě užitečný efekt. Šlo hlavně o to, aby oba designeři okusili realitu svého začlenění do projekčního procesu, kdy na modeláři leží skutečná odpovědnost za kvalitu zpracovávaných dat a za jejich další použitelnost. I proto své výsledky předkládali k pravidelným kontrolám ve firmě a díky kvalifikované podpoře spolehlivě postupovali vpřed. Všechny díly a sestavy byly od začátku strukturovány přesně dle zásad běžných ve firmě.To však nebyl jediný rozdíl proti přece jen volnějšímu postupu, na nějž byli Michal a Jakub zvyklí ze školních úloh.
"Tlak byl v tom, že se člověk prostě nesměl ,seknout´ – třeba tak, že by na sebe přesně nenavazovaly dopravníky nebo se stroj trochu ,potopil´ do plošiny pro obsluhu. Práci nešlo nechat ,tak nějak cca plus-minus hotovou´, musela být perfektní, jinak nebylo pak možný pokračovat …" komentoval situaci Michal Adámek při maturitní obhajobě. "Zkusili jsme si, jak se projektuje ve skutečnosti a využili to, co jsme v Inventoru uměli ze školy. Linka svým rozsahem se školními příklady srovnat nejde a zezačátku to byl horor. Jak ale model začal růst, přišly pocity vítězství. Hodně nám to dalo, i díky výbornýmu zázemí ve firmě", uzavírá Jakub ohlédnutí za hotovým projektem. Přibližně 200 hodin investovaných do řešení modelu tak jeho tvůrci (dle vlastních slov) nepovažují za zmařený čas.

Kvalitu jejich díla potvrdilo i velmi dobré hodnocení výsledku oponentem, projektovým manažerem firmy, Ing. Markem Remešem.
Jednička na maturitním vysvědčení pak zaslouženě korunovala Michalovo a Jakubovo půlroční úsilí. Jeho grafickou podobu si můžete prohlédnout v obrázkové galerii. I stroje spotřebního průmyslu dokážou působit charismaticky - nenápadný půvab dodává ve 3D všem těm plničkám, etiketovačkám, váhám a dopravníkům pečlivé provedení detailů, z nichž sestává celek. Taková strojařina má cenu.
A právě proto příběh nekončí . I v příštím školním roce dostanou další odvážní maturanti 4. ročníku RTL šanci otestovat a zdokonalit své 3D dovednosti při modelování skutečného výrobního zařízení s firmou 3D Chemoprag. Zadání už se chystá … :)
Letošním absolventům Jakubu Fiedlerovi a Michalu Adámkovi přejeme pohodové (nejdelší) prázdniny a vše dobré v dalším studiu, práci – ale především v životě !